Začátky Hlasu domova

První číslo vyšlo 23. července 1951.
Pod titulkem “Úvodem“ redakce píše: „Čím chce Hlas domova být? Především Vaším listem. Chce informovat, sjednocovat, vystříhat se stranicko-politických tendencí, sloužit naší čs. věci, nynější domovině a věci svobody a demokracie na celém světě.“
Čtenáři Hlasu domova ví, že svůj záměr redakce splnila.
Co ale bylo před tím, než mohlo prvé číslo vyjít.
Je nutné začít Dr. Josefem Rýparem, který strávil válku v Buchenwaldu. Hned po únoru 48 musel pro politickou činnost odejít. V italském táboře pro uprchlíky se seznámil s Františkem Váňou, kde pak spolu začli přepisovat a rozšiřovat i do dalších uprchlických táborů, zprávy s domova i ze světa, které zaznamenávali z poslechu jediného rozhlasového přijímače, který v táborech existoval.
„Vzpomínám si,“ napsal ve svých vzpomínkách František Váňa “jak jednou jeden z „kurýrů“ nám osobně vyřizoval zvláštní „Dopis redakci“ – kdosi vzkazoval, že musíme být všichni úplně blbí. Dokazuje to jen, že jsme v Itálii získali novinářskou průpravu po všech stránkách.“
Společně pak s dr. Rýparem dorazili do Austrálie v říjnu 1949.
„Ihned po pracovním přidělení do Melbourne - 1. listopadu 1949 – dr. Josef Rýpar přišel s nápadem organizovat distribuci exilových a krajanských novin, které tehdy vycházely v Evropě a Americe „ napsal František Váňa v úvodu sborníku vydaném k 25 výročí Hlasu domova “a když se ukázalo, že by poštovné za hromadné letecké zásilky bylo neúnosně vysoké, navrhl vydávání novin a návrh prosadil, i když pisatel těchto řádků namítal, že k vydávání nejsou žádné předpoklady - zkušenosti, peníze, informační prostředky. První číslo "rozmnoženého dopisu Hlas domova" bylo připraveno počátkem prosince 1949.“
Proč „rozmnožený dopis“? Na vydávání cizojazyčných tiskovin platily tehdy ještě stále zákony z války. Muselo být zvláštní povolení a jedna čtvrtina obsahu musela být anglicky.
Františk Váňa k tomu říká: „Ani jedno ani druhé jsme neměli a nemohli splnit. Rozhodli jsme se tomu říkat „Circular“ Hlas domova. Nevěděli jsme pro kolik lidí to budeme psát a komu to budeme distribuovat. Na 15. ledna 1950 jsme připravili 400 výtisků a začali jsme je rozvážet. Financovali jsme to všechno z vlastní kapsy a pak postupně někteří lidé také i platili. Většinou – ještě s jedním šťastlivcem, který měl již motorku – jsme objížděli tábory a já vybíral 10 šilinků. A někdy jsem se tam i najedl – oni to tak přísně nekontrolovali. To jsme tak vydávali do srpna 1950, kdy si nás pozvali na policii. To jsme ale již zvýšili náklad na 600 výtisků.“
“Z Vysoké školy ekonomické mě vyhodili,” vypráví Oldřich Svozil, “pracoval jsem v Národně socialistické straně. A tak jsem se ocitnul v Německu v lágru pro studenty, kde jsem se mimo jiné poznal Karla Wendta a Vaška Michla a s těmi jsme pak společně přijeli do Austrálie. Mně, Vaška a Mirka Volného pak poslali na kontrakt na Tasmánii. Tam za námi přijel Franta, který se o nás dozvěděl od pani Bělské, pracující v té době v evidenci Emmigration Department. Z Tasmánie jsme pak přijeli do Melbourne.
První Hlasy domova psal na svém psacím stroji dr. Pepík Stískal. Po krátkém čase byl pak Hlas domova cyklostylován. V té době jsme bydleli všichni pohromadě, já měl společný pokoj s Vaškem Michlem a všichni jsme tak či onak s Hlasem pomáhali. Já jsem v té době zpracovával zprávy z Čech.”
Základním zdrojem informací byla Josefem Jostenem v Londýně vedená FCI – Free Czechoslovak Information. Vedle toho drobné zprávy přicházely z různých zdrojů a také z dopisů exulantů ze světa i z Austrálie, popisující navíc dobré i špatné zkušenosti uprchlíků a jejich osudy.
„Kmenových“ autorů příliš nebylo a většinou příspěvky byly podepisování jen snadno rozpoznatelnou iniciálkou. Dr. Rýpar se podepisoval „JR“ a František Váňa psal pod značkou „svět“. Jejich plná jména i s adresou byla uvedena v tiráži. Mimo to se často opakuje značka „Vi“ pod slovensky psanými texty. Jméno autora se mi nepodařilo zjistit
Poslední „Cirkular“ vyšel 15.8.1950, vycházel tedy jen osm měsíců. Během jeho vydávání Dr. Josef Rýpar ještě stačil založil Čs. sdružení ve Victorii a stát se jeho předsedou. František Váňa se pak zasloužil o založení Sokolské jednoty v Melbourne (listopad 1950).
O předvolání na policii na zvukovém záznamu František Váňa vypráví: „Na cizinecké policii, kam nás pozvali, nás přijal velice příjemný pán, který mluvil německy, takže jsme se snadno domluvili. Na stole měl vzorně srovnána všechna čísla našeho Cirkularu. Velice slušně nás upozornil, že to jsou noviny a že porušujeme zákony. Tak jsme připravili oběžník, že musíme končit. Ještě před jeho rozesláním zemřel 4.září Josef Rýpar a tak oběžník a oznámení o jeho smrti jsem odesílal současně.“
„Ozvala se celá řada lidí, abych s vydáváním pokračoval, abych požádal o povolení. Upřímně řečeno se mi do toho moc nechtělo, přestože jsem si do všech důsledků tehdy nedokázal představit, co to bude pro mne všechno znamenat. A tak jsem žádost podal a až po několika urgencích jsem ji dostal 3 července 1951, téměř o rok později. Mezi tím jsme se s několika přáteli snažili udržovat kontakty korespondencí i slovně a rozšiřovat seznam adres. S tím mi pomáhal zejména Vláďa Blažek. To už tady byl také Vašek Michl a tak jsme rozesílali oběžníky, někdy pod názvem „Jinak“ nebo „Kulturní přehled“ a myslím, že i pod jinými jmény. Jako vydavatel byl ale Vašek Michl. Já jsem v té době měl podanou žádost na „normální“ noviny a tak pro jistotu jsem v tom nechtěl jmenovitě figurovat.“
První Hlas domova pak vyšel již v červenci 1951 a od té doby každých 14 dní bez přerušení až do konce roku 1979.
„Pravidelně a ani o den později a vždy se stejným počtem stránek.“ říká v roce 1991 Karel Wendt, „Když přišel celostránkový inzerát, tak Franta přidal list, aby čtenář o nic nepřišel. A ani nemusím dodávat, že tehdy vydávat noviny nebylo jen tak. Dnes když někdo chce vydávat zejméha cizojazyčné noviny, tak zažádá a dostane podporu od vlády. To tehdy samozřejmě nebylo,“ dodává Karel s úsměvem..
První úředně povolený Hlas domova rozmnožovaný cyklostylem vyšel 23. července 1951.