Hlas domova tiskem

První knihtiskem tištěný Hlas domova vyšel 16.5.1955. Hlas domova byly „skutečné“ noviny, nejen obsahem, ale i formou.
V roce 1953 zemřel Stalin a „tábor míru“ na to reaguje „uvolňováním“ a řadou nepokojů. Tzv. „odhalení kultu osobnosti“ Chruščovem v roce 1956 je pak následováno krvavou revolucí v Maďarsku a jejím potlačením ruskými tanky.
Reakce Hlasu domova na nečinnost západu je jednoznačná: “Nevyslyšena zůstala volání po aktivní pomoci, nevyslyšena zůstala prosba o shození zbraní a munice....jen americký delegát v OSN prohlásil ušlechtile, že důvěra maďarského lidu nebude zklamána“ (K.Wendt), „Maďarskou revoluci porazil západ...“ (F.Peroutka) a mezi dopisy čtenářů „...je to druhý Mnichov.“
Karel Wendt k tomu říká: „Jako ve většině základních věcech, tak i v postoji k Maďarské revoluci a jejím následkům jsme byli zajedno celá redakce. Já byl snad jen méně tolerantní k českým divizím na hranici Maďarska, než zbytek redakce.“
Vidina exulantů věřících v návrat do „osvobozené vlasti“ mizí do ztracena.
Nečinnost demokracií během potlačování maďarské revoluce mění také pojetí studené války. Ve světě vzniká teorie „koexistence“ a ožívá teorie „gradualismu“ – postupné proměny komunistických diktatur v demokratickou společnost a z toho pak i politika „détente“.
Pavel Tigrid píše studii Politická emigrace v atomovém věku, ve které konstatuje že „atomová rovnováha“ znemožňuje válečné řešení studené války, rozdělený svět a totalitární režim znemožňují revoluční změnu a tak zbývá jen snaha o „rozhlodání“ režimu zevnitř. P.Tigrid je označován části exilu za „zrádce“ a na stránkách exilového tisku, včetně Hlasu domova, probíhají diskuse o cílech exilu a v celosvětovém exilu se prohlubuje rozkol mezi antikomunistickými demokraty a radikály.
Po potlačení maďarské revoluce dochází v Československu opět k „utužení režimu“ ale již koncem druhé poloviny padesátých let byla vyhlášena amnestie, která zahrnovala i uprchlíky, pokud by se vrátili do šesti měsíců po vyhlášení amnestie a „nedopustili se velezrady“. To zcela samozřejmě vyvolalo vleklé diskuse mezi čtenáři o smyslu návratu a o smyslu exilu. Postoj redakce byl samozřejmě vyhraněně „exilový“. Karel Wendt ho vyjádřil slovy: „Nejde o to, abychom se vrátili my, jde o to, aby se domu vrátila nepokřivená demokracie“.
V posledním čísle roku 1959 Václav Michl konstatuje „Po deseti letech ... jsme krajany. Nemáme nic společného s dnešním Československem než vzpomínky a naději, silnější než smrt.“ a o rok později k tomu dodává: „Jsme tu, ne že bychom tu chtěli být, ale proto, abychom nemuseli být tam“
V prvé polovině šedesátých let rostou sportovní a kulturní kontakty přes hranice rozděleného světa. V Československu dochází k „tání“ zejména na tzv. „kulturní frontě“.
Na stránkách Hlasu domova probíhá spor „o Tuzex“, spor o to, zda emigranti posíláním valut příbuzným přes Tuzex, podporují či nepodporují komunistický režim. Někteří pisatelé poukazovali i na to, že režim takto získanými valutami podporuje „podrývání demokracie v zemích třetího světa“.
Na koncertu české filharmonie v Melbourne, se český exulant uchopil mikrofonu při přímém přenosu ABC a promluvil o pronásledování komunistickým režimem a česky oslovil členy orchestru, aby pozdravovali lidi doma, že exil je s nimi. Vznikla z toho kontraverze nejen v australském tisku, ale i mezi čtenáři Hlasu domova, část jásala nad politickou akcí, část se pohoršovala, že politika do umění nepatří.
Další kontraverze vznikla, když na festivalu české hudby v Adelaidě vedle oficielně komunistickou vládou vyslaného delegáta prof. Ecksteina z Prahy vystoupili i členové exilového Čs. klubu v Adelaidě,.
Hlas domova také otiskuje dopis S.P. z Brisbane „Hlas domova přestal být mluvčím exilu. Kritizuje emigranty, že jsou usedlí ... zesměšňuje národní uvědomění, udržování jednoty ... uveřejňuje nic neříkající fejetony a dekadentní básničky ... snahu o sjednocení urážlivě zesměšňuje“.
S „uvolňování“ začíná vznikat „problém“ s rodinnými návštěvami z Československa, které Karel Wendt popisuje jako „setkání dvou světů, nesnadná setkání“. Současně někteří emigranti navštěvují domov a vrací se s různými pocity a zážitky.